YOUNG ARCHITECT AWARD 2017

3 - Dystopie Městského bloku

Autor: Msc. Pavel Bouše

Škola: The Royal Danish Academy of Fine Arts

Ateliér: Institute of Heritage and Conservation

Vedoucí ateliéru: Martin Soberg

Lokalizace: Kodaň, Dánsko

Projekt hledá alternativní řešení konfliktu industriální minulosti jihovýchodní Kodaně s jeho developerskou budoucností. Demolice není nutná. Městský blok jako abstrahovaná forma ideálního města, a dystopický svět periferie v jeho nitru. Uspořádaný a metodicky vypěstěný rozpor mezi nimi ukazuje dva různé simultánní procesy rozvoje, jejich konflikty a možnosti součinnosti v jejich vzájemném prolínání. Tím tak zkoumá možnosti napětí mezi hustým městem a krajinou, hmotou a prázdnem, fragmentem a celkem, otevřeností a uzavřením, incidentem a normou, realitou a vizí. Redefinice vnitřní struktury zachovává myšlenku singulárního prostoru v rámci celku, zároveň potvrzuje autonomii jeho jednotlivostí. Fragmenty definují hranice, přesto umožňují prostupnost. Rozhraní vytvářejí sérii prostor s vlastní hierarchií a charakterem.

Účelem práce je porozumět, a naučit se nahlížet na periferie ve městech, které jsou často vyobrazovány jako nežádoucí nebo architektonicky "slabé". I tyto prostředí jsou naprosto nedílnou součástí moderního města, plné vzpomínek a očekávání tamnich obyvatel se všemi jejich přidruženými pocity štěstí, smutku, nadějí i obav. Projekt je krátkou úvahou nad často amorfním pojmem periferie, a pozici architekta v jejím případném rozvoji. Přesto, že práce nabývá podoby architektonického projektu, hlavním cílem této práce není ani tak identifikace specifického území jako 'periferie' a následná snaha o jeho nápravu nebo 'resuscitaci' za použití půdorysů a řezů, jako spíše snaha o synoptické pochopení periferie jako koncepčního nástroje pro zpochybňování, rozšiřování, a 'rozličňování' často historicky lineárního, a z hlediska určitého území nebo místa často izolované teorie jeho rozvoje. Pojem periferie implicitně předznamenává vztah mezi dvěma odlišnými světy. K tomu abychom prozkoumali jejich vzájemné vazby, je třeba popsat prostor mezi nimi. Zde přichází na řadu architektura a její mimořádná schopnost reprezentace. Představuji tedy obytný blok na vybraném místě jako Petriho misku, ve které se město a periferie stává jednou substancí. Skrze svůj zamýšlený koncept tak městský blok, jako prostředník, oslabuje polarity mezi oběma, a umožňuje tak jejich interakci. Návrh samotný se zaobírá tzv. periferní formou architektury a urbanizace jako aktu, který leží mimo konvenci a zažité způsoby rozvoje území. Snahou převzít kontrolu od developera a vládních orgánů a dát ji zpět do rukou jednotlivce, se tak dostává do pozice určitého odporu vůči nim. Jakožto způsob produkce prostoru, tvořený samotnými obyvateli, je charakteristický velice specifickou temporalitou. To může být považováno spíše za proces, jelikož výsledkem je tkáň, která je vždy v procesu utváření. Tyto procesy často narušují oficiální logiku majetkoprávních vztahů, státních předpisů a norem, či tržního kapitalismu, a mají tak schopnost vytvářet nové politické rámce. Projekt je cynický svojí formou, ale diskurzivní svojí metodou. Tato metoda využívá konflikt jako hlavní nástroj, dokonce i jako nezbytnou podmínku k udržení stávajících hodnot, jako základu k utváření nových.