Bez elektřiny a pořádného stavebního materiálu postavily školu v africké Angole a vyhrály

Rozhovor s vítězkami soutěže Young Architect Award 2011 v kategorii Projekty a realizace, téma Centrum a okraje - Ing. arch. Pavlína Macháčková / Ing. arch. MgA. Klára Makovcová (MMM architekti)

Pavlínu Macháčkovou a Kláru Makovcovou, spojuje přátelství a dlouholetý zájem o architekturu. Jejich koníček se pro ně stal i prací, které se věnují ve vlastním studiu MMM architekti. Obě mladé architektky se již druhým rokem s úspěchem zapojily do soutěže talentovaných studentů a mladých architektů do 33 let Young Architect Award. Vloni je hlavní cena soutěže minula
jen o vlásek, zato letos se radovaly z vítězství a to v těžké konkurenci řady českých, ale také zahraničních autorů. Odbornou porotu návrhářky oslnily odvážným projektem školy, která opravdu stojí v africké Angole. Patří do generace „mladé a neklidné krve“ v české architektuře a přes své mládí dokazují řadou realizací i návrhů, že vytvářet krásné a funkční stavby nemusí být výsadou architektů s letitou praxí. Při příležitosti slavnostního vyhlášení výsledků soutěže Young Architect Award, které proběhlo 22. 9. na galavečeru u příležitosti konání veletrhu FOR ARCH 2011, jsme oběma oceněným návrhářkám položili několik otázek.

Máte za sebou čerstvý úspěch v prestižní soutěži mladých architektů do 33 let. Můžete představit svůj projekt, se kterým jste letos v Young Architect Award uspěly?

Projekt školy v Angole nám byl zadán od České zemědělské univerzity (ČZU) v rámci rozvojové pomoci. Návrh vychází z místních klimatických a technologických podmínek a musely jsme jej přizpůsobit dostupným stavebním materiálům. V Angole je půlroční období dešťů, komplikovaná a nákladná doprava, nedostatek mechanizace a omezený sortiment stavebních materiálů. Stavba školy je umístěna ve středu parcely podél stávající komunikace. Hlavní osa je orientována ve směru sever - jih. Koncept objektu vychází z modulárního systému 6x6 m, protože ocelové profily byly momentálně dostupné pouze v této délce. Jedná se o otevřený veřejný prostor pod systémem pultových střech. Objekt zemědělského učiliště jsme rozdělily na výukovou a obytnou část se zázemím. Výuková hala je rozdělena do tří příčných traktů: zpracovatelské centrum s obráběcími stroji, sklady, kovárna, technické zázemí a dílna s pracovními stoly s kapacitou 15-20 studentů. Na halu navazuje krytá společenská místnost pro výuku či samostatné studium, internát s 10 obytnými buňkami (jedna buňka pro 6 studentů), krytá venkovní jídelna s kuchyní, umývárny a toalety. Pod umývárnou a kuchyní jsme navrhly sběrnou nádrž na dešťovou vodu. Elektřina je napojena na generátor a pro kanalizaci jsme navrhly odpadní jímky.

Mohu prozradit, že oproti řadě některých jiných přihlášených soutěžních projektů se ten váš dočkal i realizace. Stavět cokoliv v Africe není to stejné jako u nás, tam není dostatek stavebního materiálu, nefunguje elektřina, neteče voda a podobně. Jak jste se popraly s tak těžkými podmínkami při samotném navrhování školy? Podílely jste se nějak na samotné výstavbě?

Ano, byla to výzva. Na začátku jsme sháněly informace ohledně dostupného stavebního materiálu. Odpověď byla následující: ocelové „I“ profily a jekly, beton, výztuž, ručně vyrobené betonové tvárnice, nedostatek dřeva, pouze málo únosný a zkroucený eukalyptus a vlnitý plech jako vrchol „HIGH TECH“. V Catabole není technická infrastruktura, chybí elektřina, voda, kanalizace a jiné. Nebylo k dispozici zaměření pozemku, pouze vágní informace, že pozemek je rovinný. Posléze se ukázalo, že převýšení pozemku je v místě stavby 2 m a musely jsme projekt přepracovat. Díky dlouholetým občanským válkám je věkový průměr obyvatel velmi nízký, nejčastější okolo 15 let. Školy tedy stavěli převážně dospívající a budoucí studenti pod vedením stavbyvedoucích z ČR. Stavební práce jsme konzultovaly přes Skype a improvizovaly dle měnícího se sortimentu materiálů v průběhu stavby.

Navštívily jste Angolu, abyste viděly svůj projekt „stát“? Jak místní lidé přijali vámi navrženou stavbu a plní svoji funkci, tak jak jste ji navrhly? Tedy stalo se z ní komunitní centrum, prostor pro vzájemné setkávání lidí?

Angolu jsme z finančních důvodů navštívily pouze přes internet. Škola už je rok v plném provozu a místní obyvatelé jsou na ni velice hrdí, protože v dané oblasti je to největší stavba svého druhu. Pro nás osobně to bylo velké dobrodružství navrhovat stavbu bez přísných evropských norem a s minimálním výběrem materiálů. Cítili jsme o to větší zodpovědnost postavit dům pro angolské studenty tak, aby vyhovoval jejich způsobu života.

Jak jste se dostaly k myšlence navrhnout budovu právě pro africkou Angolu? Je vůbec pro českého architekta možné se vcítit do potřeb a mentality lidí žijících na jiném kontinentu, s rozdílnými zvyklostmi a navíc postižených občanskou válkou?

Byly jsme osloveny ČZU s Českou rozvojovou agenturou, abychom v rámci schváleného rozvojového grantu na výuku angolských dětí navrhly stavbu školy. Zkušenosti s mentalitou Angolanů jsme čerpaly od zástupců ČZU, kteří už v Angole působí několik let a doufáme, že se nám to víceméně podařilo.

Proč jste se přihlásily do soutěže Young Architect Award? V čem je podle vás její největší přínos?

Soutěž vnímáme jako vítanou možnost prezentovat své projekty také jinde, než na našich webových stánkách: www.mmm-architekti.cz.

Jaké práce vás osobně v letošním ročníku soutěže nejvíce zaujaly a čím?

Zaujala nás zdařilá realizace dřevěného „Domu v jádru obce“ pro svou citlivost k venkovskému prostředí.

Projekt africké školy však není vaším jediným úspěchem v soutěži Young Architect Award. Minulý rok jste v ní zabodovaly s návrhem Chráněné dílny v Davli, který byl nominován mezi finálové práce. V čem byla pro vás soutěž přínosem?

Nominace v této soutěži pomohla občanskému sdružení Portusu Praha medializovat stavbu Chráněné dílny a umožňuje jim snáze oslovit sponzory její výstavby. Nám osobně pomohla nominace k úspěšnému přijetí návrhu u zastupitelstva obce Davle.

Autor: Aleš Povr